Vánoční příběh aneb Jak Alison Vánocům na chuť přišla

4. ledna 2010 v 20:49 | Alison |  Povídky
Tohle se mi nelíbí a nepovedlo se mi to, ale stejně to sem dám.


Vánoční příběh aneb Jak Alison Vánocům na chuť přišla

A zase po roce jsou tu ty Vánoce… Ach jo. Plno zmatku, přeplněných obchodních domů a dobrých věciček, po kterých člověk akorát ztloustne. Vánoce pro Alison nikdy nebyly svátky klidu a odpočinku, nýbrž nudy a nicnedělání doma. Co se stane, když se rozhodne něco podniknout?

Tento rok se zdál být ještě horší něž ty předešlé. Sníh na Vánoce roztál a zanechal na silnicích břečku, kvůli které jste skoro nemohli vyjít ven na ulici. Škola se teprve vzpamatovávala z chřipkových prázdnin a už zase končila. To je skvělé, řekli byste si, ale opravte si tolik známek ze pouhý neúplný studený měsíc leden…
Byl právě druhý svátek vánoční odpoledne, když si Alison řekla, že toho nicnedělání má tak akorát dost a vyrazila ven. Kam, to nevěděla. Chtěla jen utéct od všeho spjatého s Vánoci. Nohy jí donesly až na louku s několika stromy na kraji. Větve byly jako stvořené k pohodlnému sezení a tak se Alison nemusela dlouho rozhodovat kde uleví svým bolavým nožkám. Sedla si na větev, opřela se o kmen stromu a zavřela oči. Představovala si malou zasněženou mýtinu a několik stromů se sněhovou pokrývkou na větvích.
Z rozjímání jí vytrhlo hlasité volání. ,,Dino! Pojď sem! Dino!" Alison nasupeně seskočila z větve, ale špatně došlápla a sesunula se do břečky, která tady zbyla po sněhu. S nepřeslechnutelným klením se zvedala ze země a ruce se jí bořily do bahna. Když přišla řada na nohy a chtěla se postavit, v kotníku jí zapraskalo a ona se v bolesti opět zřítila na promáčenou zem. Přes slzy, které jí vyhrkly z očí vidí, jak se k ní neznámý kluk i se svým psem snaží dostat přes veliké kaluže, aniž by v nich skončili také.
,,Co se tam válíš?" zeptal se kluk s pobaveným úsměvem a podává jí ruku, aby ji mohl vytáhnout. ,,Bahenní koupel! To neznáš?" odsekne přes zaťaté zuby Alison. Ruky se chytí a když se konečně zvedne, odhopsá k větvi na které předtím seděla a chytne se jí, aby udržela rovnováhu a druhou rukou si rozepne zip u své kozačky a vyzuje si ji. I přes tlustou ponožku už je znát, že kotník začíná natékat. Kluk se k ní přiblíží a zvolá: "A sakra!" Alison nic jiného nezbude a nechá se od cizince podepřít a s botou v ruce poskakuje do města. Při chůzi má poprvé možnost, podívat se na kluka zblízka. Má čokoládové oči a vlasy barvy ebenu.
Na tváři se mu i pod tíhou Alison rýsuje milý úsměv. Už po pár desítkách metrech, které se Alison se zlomeným kotníkem zdály být mnohem delší než obvykle se kluk představil. ,,Mimochodem těší mě, já jsem Brian a tohle je Dino, podal bych Ti ruku, kdybych tě nedržel."culil se od ucha k uchu. ,,Taky mě těší, jsem Alison" trochu roztála a představila se též. Jméno Brian se jí moc líbilo, neuměla sama sobě odůvodnit proč, ale bylo to tak.
Protože domů to měla Alison hodně daleko a stejně by cestou minula nemocnici, rozhodla se, že půjde rovnou tam a z čekárny zavolá rodičům. Když podepřená Brianem rozrazila dveře čekárny, do tváře jí zavanul příjemný teplý vzduch z radiátoru. Sesunula se na židli a vytahovala ze zablácené kapsy mobil. Poděkuje Brianovi a chystá se s ním rozloučit, ale ten si mezi tím sedne na vedlejší židli a vyčkává příchodu doktora. ,,Copak ještě nepůjdeš?" koukne po něm tázavě Alison. Odpovědí je jí pouze sestra vycházející z ordinace. Brian se energicky zvedne a jde jí objasnit situaci i Alisonin zdravotní stav.
Jen asi hodinu na to, leží Alison na lůžku v nemocničním pokoji a čeká na příjezd rodičů. Z okna sem doléhá nedaleký štěkot psa. Za nedlouho někdo ťuká na dveře. S otráveným výrazem očekává matku s ustaraným výrazem a pusu plnou otázek. Nejsou to však rodiče, je to Brian si dech beroucím úsměvem na rtech. Povídají si necelou půl hodinku a ozve se další klepání. Tentokrát jsou to opravdu rodiče Alison. Zahrnou jí nesčetně otázek, naloží jí do auta a rychle domů. Ani se nestačila s Brianem rozloučit, dokonce mu ani pořádně poděkovat. Smutná a vyčerpaná usne ve svém pokoji.
Ráno ji vzbudí domovní zvonek. Jelikož její rodiče jsou v práci, musí popadnout berle a v županu sejít do přízemí, aby otevřela. Za dveřmi stojí Brian. To je pohádka! pomyslí si a na nose jí přistane vločka sněhu. Vánoční pohádka! Alison se na něj usměje, a než on stačí vyhrknout hlásku, vlepí mu sladkou pusu. Brian celý červený Alison polibek opětuje. Bylo nebylo, jedna holka se zlomeným kotníkem se zamilovala do svého pohádkového prince…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nessy Nessy | 4. ledna 2010 v 20:57 | Reagovat

Dokonalost!!!!!♥♥

2 Alison Alison | 4. ledna 2010 v 20:58 | Reagovat

Mi teda nepřijde no... :D ale díky...

3 Nessy Nessy | 4. ledna 2010 v 21:08 | Reagovat

Ale jo, fakt!!!!

4 Lola* Lola* | Web | 5. ledna 2010 v 21:04 | Reagovat

co VYVÁDIM??!! já nic..=DD já spala!!=DDD

5 Alison Alison | 7. ledna 2010 v 16:01 | Reagovat

nic nic vůbec nic.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama