Tajemství věčnosti - díl 1. - Zmatená

20. února 2010 v 13:11 | Alison |  Kapitolovka - Tajemství věčnosti
Alison je tichá nevýrazná dívka, o kterou nikdo nestojí. Přeje si jen jedno, být pro ostatní neviditelná. Často je vystavena mnoha urážkám a posměchu. Vše zvládá až do chvíle, kdy v jejím životě nastane zásadní zlom. Jak se popere s největší zkouškou své existence?

Zmatená

Schoulená v posteli jsem si zakrývala obě uši polštářem. Horké slzy mi odkapávaly na vzpínající se hruď jako proudy rozzuřené divoké řeky. Nešly zastavit stejně jako myšlenky, které nepatřily mně. Ani tlukot mého vlastního srdce, které bilo jako o závod nepřehlušil ten strašný hluk v mé hlavě. Byla jsem na to sama. Říci to někomu? Pche! Poslední co jsem potřebovala bylo, aby mě někdo nazval bláznem. Nezbláznila jsem se! Vím to… Stále jsem nemohla uvěřit, co se mi stalo. Člověk o tom slýchával v bláznivých fantazy příbězích, kterých byly knihkupectví narvané. Nikdy jsem ale nemyslela, že se to stane zrovna mě. Když jsi vzpomenu na to, jak jsem byla hloupoučká a naivní, dělá se mi zle. Jak jsem si jen mohla myslet, že existovat navěky může být úžasné, jak jsem jen mohla být tak neuvěřitelně důvěřivá vůči knihám motajícím mi hlavu? Kdybych věděla, že smrt mi bude vysvobozením, vítala bych ji s otevřenou náručí. Ne, čeká mě něco horšího.

Snažila jsem se dýchat pravidelně, ale mé tělo se zmítalo. Najednou vše utichlo stejně tak rychle jak přišlo. Ztěžka jsem otevřela uslzená oční víčka a oddechovala. V hlavě jsem stále slyšela doznívat ten shluk nesrozumitelných hlasů. Nějaké mi byly povědomé, přesto jsem nedokázala určit, komu patřily. V krku jsem měla sucho, jako kdybych právě prošla napříč Saharou. Donutila jsem se vstát a motavým krokem dojít do koupelny. Otočila jsem kohoutkem se studenou vodu, roztřeseně nabrala do semknutých dlaní vodu a pořádně se napila. Byla horká, vařící. Spalovala mi všechny orgány jako přímý plamen. Pocit žízně s každým lokem sílil. Udělaly se mi mžitky před očima a já ztratila rovnováhu. Upadla jsem na tvrdé dlaždičky a propadla do bezvědomí.

Probrala mě jemná neznámá vůně a řezání v krku. Měla jsem problém zaostřit, přesto jsem vedle sebe spatřila kaluž krve. Motala jsem se jako po divokém mejdanu. Sáhla jsem si na levý spánek a konečky prstů smočila v krvi. Snažila jsem se nevěnovat pozornost zakrvácené koupelně a pomalu se postavila na nohy. Opřela jsem se rukama o umyvadlo a zaostřila pohled do zrcadla. Obraz, který se mi naskytl, mě málem dostal zpět na kolena. Měla jsem pocit, že na mě kouká někdo úplně jiný. Ten Někdo měl moje lícní kosti, můj nos, na kterém ovšem chyběly pihy, a mou špičatou bradu. Ten cizinec, který na mě vyjeveně koukal ze zrcadla, by mohl být vlastně moje nemocné dvojče, které už dlouho nevyšlo na slunce.

Prohmatala jsem si zakrvácený spánek. Krev byla už skoro pryč, jako by se mi vsakovala zpět do bledé kůže a po ráně ani památky. Přes dlaždičovou podlahu se ke mně táhly krvavé stopy, směrem od louže mé vlastní krve. Sklonila jsem se a chtěla si prohlédnout krvavou skvrnu, když v tom to přišlo zase. No nosu mi vlétla neznámá vůně a v hlavě jsem slyšela hluk. Upadla jsem na kolena a chytla se za hlavu. Nebylo to tak hrozné, jako předtím. Byla už jsem schopna rozeznat jednotlivé hlasy, slova a občas i souvislé věty. 'Snad nezapomněl na naší domluvu… Mám ho pozvat? Ale co když odmítne… On mi lhal?' Hlavou mi proudily myšlenky, které ovšem nebyly moje. Chtěla jsem, aby to okamžitě ustalo, hlasy ale pořád sílily. Instinktivně jsem zachrčela: ,,Dost!" Ticho mě znovu pohltilo a já ztěžka oddechovala.


Uvidím, jaká od vás bude odezva :) A kdyžtak budu pokračovat dál... Prosím kritizujte a piště hlavně pravdu. Chci se ve psaní zlepšovat a moc mi nepomůže, když mi budete lhát a říkat, že je to dokonalé. Pocity, názory... všechno do komentářů prosím! Vaše Alison :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Klikni, jestli jsi tu byl :)

Jojo... jsem tuuu :) 100% (123)

Komentáře

1 Nikyta* Nikyta* | Web | 20. února 2010 v 13:21 | Reagovat

jednoduše řečeno: Dokonalost...vážně nádhera ségra..!!!

2 Arania Arania | Web | 20. února 2010 v 13:35 | Reagovat

To neřeš :) Jinak příběh jsem si přečetla, je úžasný, :) ale trošku jsem to nepochopila jinak vážně super :))

3 Marilla Marilla | Web | 20. února 2010 v 14:15 | Reagovat

Ahujda kočko, moc ovedená první kapitolka, tak šup sem s další..;)

4 Gabb Gabb | Web | 20. února 2010 v 14:35 | Reagovat

Krásný příběh, ikdyž jsem trošičku mimo xP
těším se na další, nenapsala bys mi potom o další na blog prosím??

5 Tenny Tenny | Web | 20. února 2010 v 17:35 | Reagovat

áááá!!
to snad není možné!!
Jak toto můžeš napsat???!!To je tak výtečný příběh..
je to dokonalé!!
Aaaa....páááni..
Tý jo!!Já žárlím!!:D
Píšeš naprosto neuvěřitelně,dokážeš zaujmout a člověk se do toho ponoří celou svojí duší=)
Kráása!!=)

6 Alison Alison | Web | 20. února 2010 v 18:24 | Reagovat

Děláte si ze mě srandu?! Já zírám lidičky moje! To se vám to vážně líbí? Ani nevítem jak jste mě potěšili! Mám motivaci psát dál. Pro ty, kteří jsou mimo: Samotná hrdinka je zmatená a neví, co se s ní děje... :) Pokusím se všechny tajemství a nejasnosti objasnit v dalších kapitolách. Moc mě podporujete! :)Děkuji.

7 Tenny Tenny | Web | 20. února 2010 v 19:24 | Reagovat

To já děkuji,že budeš psát dál!=)
Je to vážně neuvěřitelně nádherný začátek!!=)

8 Tenny Tenny | Web | 20. února 2010 v 20:38 | Reagovat

Je u mně jednorázovka na 2 díly=)
Moc by mě zajímal tvůj názor,neboť píšeš zkušeně a perfektně=)
Takže přijímám kritiku do nejvyššího stupně!
Děkuji předem,
Tenny=)
PS:A přeji dobrou noc=)

9 Tenny Tenny | Web | 20. února 2010 v 21:56 | Reagovat

Děkuju ti mnohokrát,že sis to přečetla a ty pochvaly si snad ani nezasloužím!
A k té 3.osobě:KDyž jsem toto psala,tak jsem zbytek příběhu omylem začala psát jako:Myslela jsem si,radostně jsem..,šla jsem...
A najednou jsem si to uvědomila:D:D
Tak jsem to přepisovala:D
Já vždycky ten svůj příběh tak prožívám a snažím se vcítit do postav,které jsem předurčila,co bych sama udělala nebo, co bych měla udělat,kdybych taková byla atd.
Jaj,omlouvám se,že jsem se tak rozepsala..:(
Ještě jednou ti moc a moc děkuju=)

10 Tenny Tenny | Web | 20. února 2010 v 22:47 | Reagovat

Tak to jsme dvě,máš to úplně stejnéé!!
Taky si tam představuji sé přátelé a snažím se to prostě udělat nějak zajímavě=)
A samo,že můžeš=)
Nedávno mi odbilo 15let..xD
Nýbrž chodím do 9.třídy=)
A tobě je kolik,jestli se mohu zeptat..?=)
PS:A nevadí mi,že se rozepisuješ do komentů,jsem ráda,že má někdo podobné názory jako já=)

11 Tenny Tenny | Web | 20. února 2010 v 23:03 | Reagovat

Neboj se,že bych si příběh nepřečetla:D
A děkuju moc=)
Já jdu hajat xD
Teda...číst si horory...jakoby mi nestačil horor Nenarození,na kterej jsem se před chvílí dodívala xDD
Dobroou=):D

12 Nessy Nessy | 28. února 2010 v 17:33 | Reagovat

sestři, jedno slovo.. DKONALÝÝÝÝ

13 Sima Sima | Web | 5. července 2011 v 12:39 | Reagovat

narazila som na tvoj blog, a tak som sa vrhla na kapitolovku už len ten názov ma zaujal, ale po tejto kapitole to prekonalo všetky moje očakávania... opisovanie jej emócii bolo skvelé, až som tajila dych :D skvelé, nemám k tomu čo dodať... možno ešte to, že idem okamžite na ďalšiu kapitolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama