Tajemství věčnosti - díl 2. - Sama v nesnázích

21. února 2010 v 10:09 | Alison |  Kapitolovka - Tajemství věčnosti
Tajemství věčnosti - kapitola 2. - Sama v nesnázích

Byly to právě dva dny od té podivné příhody, o které jsem doposud nikomu neřekla. I kdybych chtěla, nebylo komu. Do Londýna jsme se přestěhovali teprve před měsícem a já zde stále nikoho neznala. Mému otci byla přednější jeho firma, než nějaká sedmnáctiletá puberťačka, jako jsem já. Musela jsem opustit své přátele, svou školu i svůj domov v USA. Tohle všechno on bral jako samozřejmost. Kdybych tak jen mohla zůstat ve státech s mou matkou. Ale kde té je konec? Opustila mě už jako malé nevinné dítko, když jsem si cucala palec. Připadala jsem si naprosto ztracená a sama. Mobil, který by podle slibů kamarádů z Ameriky měl vyzvánět každou volnou minutu, držel bobříka mlčení. Chtěla jsem domů, stýskalo se mi. Potřebovala jsem si s někým promluvit. Od té události jsem nevytáhla paty z bytu. Vyndala jsem roztřesenými prsty k kapsy mobil a projížděla telefonním seznamem. Pod rukou se mi míhaly desítky jmen. Zastavila jsem se skoro až na konci. Probodávala jsem nápis na displeji unavenýma očima - Lea. Po té se mi nejvíce stýskalo a já marně čekala, že mi zavolá. Co bych jí ale měla říct? V hlavě jsem si znovu začala přehrávat onem večer…


Tma pohlcovala temnou londýnskou uličku bez osvětlení. Z prázdnoty ulice mi naskakovala husí kůže. Byla jsem zvyklá na všudypřítomnost cizích lidí. Ať jsem se ve státech odebrala kamkoliv, cestou jsem narazila na různé typy. Od rodinek s dětmi po opilé teenagery. Tady nikdo nikde. Děsilo mě to. Byla jsem zvyklá ignorovat oplzlé poznámky podnapilých čtyřicátníku, ale toto ticho mě nenechalo v klidu. Srdce mi splašeně bušilo do hrudi a v krku jako kdybych měla knedlík. Vracela jsem se právě z posilovny daleko od bytu. Byla jsem vyčerpaná, ale moje svaly v tuto děsivou chvíli neprotestovaly proti rychlejší chůzi.

Míjela jsem zrovna hodně tmavý kout, když v tom někdo vyšel ze stínu do svitu Měsíce. Lekla jsem se a v žilách mi proudil adrenalin. Skoro jsem běžela, hlavně abych už byla pryč z těchto nepřátelských a strašidelných ulic. Když jsem míjela muže zahaleného v černém plášti a šedivou šálou ovázanou kolem krku, sklopila jsem oči na zem a nehodlala se podívat na cizince. Cítila jsem ovšem, jak mě probodávají jeho chladné oči.

"Dobrý večer, Alison." promluvil temným, tajemným hlasem, který byl ovšem vcelku přátelský. Málem jsem zakopla o svoje vlastní nohy a hlavou mi vířilo mnoho otázek, které mě donutily zastavit. Ten nebude opilý. Jak ví, kdo jsem? Co tady vůbec dělá? Proč mě oslovil? Zvedla jsem oči a pohlédla mu do tváře. Z jeho pohledu mě zamrazilo na zátylku. "D-dobrý." Na nic jiného jsem se nezmohla. Natáhl ke mně ruku v černé kožené rukavici. Váhala jsem několik sekund, které se mi zdály jako dlouhé hodiny. Nakonec jsem došla k závěru, že mi nezbývá nic jiného, než ruku přijmout. Když jsem k němu pomalu natahovala svou roztřesenou pravačku, v jeho obličeji se mihla grimasa. Měl to být nejspíše pokus o úsměv, ale všimla jsem si ve sklonku sekundy, že nechce ukázat svůj chrup. Připomnělo mi to dobu, mých jedenáctých let. Tedy jsem byla vystavena posměchu, jelikož jsem měla jak to mnozí nazývali "drátěnou hubu", což mělo být tehdejší přirovnání rovnátek. Chopila jsem se jeho ruky a projel mnou studený proud. Připadala jsem si jako politá ledovou vodou, div, že mi nezačaly drkotat zuby. Všiml si toho, ale mou ruku nepustil. Zadívala jsem se do jeho
černých očí, ve kterých se odrážela měsíční záře. ,,Jsem Alexander. Těší mě Alison. Konečně tě poznávám." mluvil zdvořile a jeho tón hlasu byl sice hluboký a tajemný, přesto uklidňující. ,,Kdo…" nedořekla jsem větu. Zarazil mě přiložením jeho ukazováčku na mé rty. Zmlkla jsem.

To co se stalo poté je těžko popsatelné. Byl to jen mžik okamžiku a přesto si ho pamatuji do posledních detailů. Jemně a přesto rychlostí blesku si mě přivinul k tělu a nahnul se k mému krku. Co následně udělal, ve mně vyvolalo smíšené pocity. Když jeho bělostné řezáky projely mým hrdlem, cítila jsem strach, rozkoš i napětí. Byla jsem jako zdrogovaná. Dál? Nic. Prázdnota. Probrala jsem se až ve svém pokoji v malém bytu uprostřed Londýna. Ujišťovala jsem sama sebe, že to byla jen noční můra? Dvě zarudlé dírky na mém hrdlu dokazovaly, že šlo a krutou a nevěřícnou realitu. Kousnul mě upír…

Nešťastně jsem mobil zase zaklapla. Pokousaná upírem? To mi bude Lea tak věřit. Opřená o stěnu, jsem nepřítomně hleděla před sebe, doufajíc, že tohle všechno je pouze halucinace.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Eh... doufám, že se bude líbit. Zase žádám komenty a upřímnost :) Pravda někdy bolí, ale po mě je lepší než lež... Díky za přečtení :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, jestli jsi tu byl :)

Jojo... jsem tuuu :) 100% (123)

Komentáře

1 Tweety* ~Affs ♥ Tweety* ~Affs ♥ | Web | 21. února 2010 v 11:30 | Reagovat

~ Ahojky zlatíí ..  :D Tak už jsem z5, teda doufám.. Možná se ještě stane, že nebudu k sehnání, ale to jenom do konce tohoto týdne.. Budu se snažit sem chodit !!  ;-) Tak pááá

2 Arania AFFS Arania AFFS | Web | 21. února 2010 v 12:23 | Reagovat

Aháá, tak ona je upír !! :DD Hele chci prosím další díl :))

3 Gabb Gabb | Web | 21. února 2010 v 13:48 | Reagovat

Aha no, už to chápu :D:D:D moc pěkné, povedené :D

4 Tenny Tenny | Web | 21. února 2010 v 17:14 | Reagovat

Omlouvám se,ale dříve jsem nemohla,promiiň:(
Mno a teď k příběhu:D
No to si snad děláš srandu,ne??:D
JE TO NAPROSTO VÝTEČNÉ!!!
Být Alison(tebou..?:D),tak té Lee zavolám,i když mě možná bude považovat za magora...mě,kdyby se to stalo tady v realitě(takové štěstí mít nebudu xD),řekla bych to kamarádce=)
Ptž ona na to věří stejně jako já=)
Mno,to je okrajově xD
Ale moc moc moooc se těším na pokráčko,protože píšeš výtečně!!=)

5 Tenny Tenny | Web | 21. února 2010 v 18:22 | Reagovat

To je naprostá samozřejmost!!
Když někdo píše něco a je to nudné a hrozné,tak to bych nepsala komenty typu:Jů,to je hezké..atd.
Když tak kritiku píšu velice jemně:D
Mě to příjde dokonalé a hotovo!:)

6 Nikyta* Nikyta* | Web | 21. února 2010 v 18:25 | Reagovat

chceš upřímnost????? Už se nemůžu dočkat na další dííl!!!!!!!!!!!

7 Tenny Tenny | Web | 21. února 2010 v 18:33 | Reagovat

xDDD
Neboj se,to bude dobrý,za chvíli se z toho vzchopíš:D
Ale je to pravda,já jsem docela úpřímná:D

8 olalaa olalaa | E-mail | Web | 22. února 2010 v 20:53 | Reagovat

Ona ?? Nejvíc umí psát .. Ona ? Nejlépe to prožívá !!! S ní ? Největší sranda vždycky !!! Ona ??? Má největší hlášky !! Tenhle blog !!! Nejvííc super...Ona ??? Pro mě znamená nejvííc v životě :-*

9 Sima Sima | Web | 5. července 2011 v 18:18 | Reagovat

Druhá kapitola bola rovnako dobrá ako prvá... dej dobre plynie... niekedy som mala pocit, ako keby som ani nečítala, ale všetko sa to odohrávalo pred mojimi očami ako film alebo čo :) jednoducho je to super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama