Tajemství věčnosti – díl 3. – Divná a ještě divnější?

23. února 2010 v 21:09 | Alison |  Kapitolovka - Tajemství věčnosti
Ahojky, tak jsem tady se slibovanou další kapitolou. Doufám, že se vám bude líbit a prosím prosím o komentíky :)

Tajemství věčnosti - kapitola 3. - Divná a ještě divnější?

Rozhodla jsem to prozatím nikomu neříct. Nevěděla jsem sama, co se to se mnou děje, natož abych to povídala někomu jinému. Dny pomalu plynuly a já se smiřovala se svým handicapem stále víc. Každou chvilku, jsme proseděla nad knihami, zatímco moje pleť každým dnem nabírala barvu vápna. S mým otcem jsem už týden nemluvila a ani jsem ho nezastihla v bdělém stavu. Domů chodil v brzkých ranních hodinách až než jsem dokázala odlepit oční víčka od sebe a vstát z postele, byl zase pryč. Nevadilo mi to, byla jsem na to za ty dlouhé roky zvyklá. Nechávali jsme si vzkazy na kuchyňské lince typu přání hezkého dne nebo pozdravem. Nebyl zrovna výřečný a já to zdědila po něm. Mnohem raději jsem měla psanou komunikaci. Když teď vzpomínám na staré dobré časy v USA, uvědomuji si, že jsem si vlastně neměla na co stěžovat. Otec ve své firmě mnohdy i přespával, což mi dávalo jistou svobodu. Večírky pro zvané hosty v domě uprostřed New Yorku byly nezapomenutelné. Jenže to všechno bylo před tím, než jsem se přestěhovala sem.

Teď dřepím zde, v Londýně. Z města jsem ta čtrnáct dní stihla poznat tak akorát pohled z okna v mém pokoji. Chtěla bych někam vyrazit, něco poznat nebo jen tak vyrazit po památkách, o kterých jsem se ve státech učila. Měla jsem ale ,,malý problém". Pokousal mě upír, a od té doby mi nepřestala třeštit hlava. Po pár dnech jsem se to ovšem naučila ignorovat… teda jak to šlo. Sluchátky se svou oblíbenou metalovou skupinou a mým falešným zpěvem jsem se snažila hlasy překřičet. Už mnohokrát mě napadla strašná blbost. Přála jsem si mít na čele tlačítko volume. Aspoň na chviličku bych chtěla poslouchat jen hluboké ticho. Přes cizí myšlenky nezbylo skoro žádné místo na ty mé. Přesto jsem měla na jazyku plno otázek, které nemohly být zodpovězeny. Třeba nejsem upír. Srdce mi pořád tluče. Mohl se ten cizinec ze mě pouze napít a nezměnit mě? Jde to vůbec? V každé knize je to jinak. Lidé mají až moc bujnou fantazii a pak zanikají fakta…Jestli se tedy dá o faktech v případě upírství vůbec mluvit. Měla bych dojít aspoň nakoupit když už nic jiného.

Byla to pravda. Lednice byla poloprázdná. Když jsem ji otevřela naposled, na mysl mi přišla představa lahví s krví. Musela jsem se tehdy zasmát, při té představě, i když to moc vtipné nebylo. Poslední tři noci se mi nezdálo prakticky o ničem jiném než o krvi tryskající z hrdla neznámého člověka. Pohled do jeho očí mě vždy dokázal strašit po následující den. Asi mi začíná šplouchat na maják. Měla bych jít ven.

S nadějí, že cestou do obchodu a zpět nikoho nezakousnu, jsem si oblékla svetr a černou vestu a vyrazila. Blížil se právě konec prvního pololetí, ale venku bylo vcelku příjemně. Teda na tyhle podmínky by se dalo říct, že teplo. Když si vzpomenu na New York… Ne! Už žádné vzpomínání. Nohy mě nesly dolů po hlavní ulici. Dříve nebo později musím na něco narazit. Snažila jsem se zapamatovat co nejvíce obchodů a podniků cestou a proto jsem šla s očima dokořán, ale asi ne dostatečně otevřenýma.

Prásk! Něčeho jsem se zachytla přede mnou, ale mému pádu na tvrdý chodník to nezabránilo. Zvedla jsem oči a nad sebou viděla sklánějící se dívku s vyděšeným výrazem. 'Není jí nic? Vypadá nějaká bledá…' Proč o mě sakra mluví ve třetí osobě?! To je taky v Anglii zvykem? Navíc vůbec nehýbala rty! Ona je divná. Teda já mám co říkat…
,,Ne, jsem v pohodě." řekla jsem stručně. Její výraz se v mžiku změnil. ,,A komu to tady jako cpeš? Nechceš dávat raději pozor na cestu?!" Sebrala se a s nosánkem nahoru odkráčela. Poté jako by někdo zmáčkl tlačítko a mě se okamžitě rozsvítilo. To byly její myšlenky! Byla jsem opět zmatená jako dříve. Míhaly ve mně pocity jeden přes druhý. Nikdy jsem ale nemyslela, že něčí myšlenky mohou být tak moc srozumitelné a čitelné. Děsilo mě to. Měla jsem chuť vrátit se domů, ale prázdná lednička mě donutila pokračovat domů z kopce, po hlavní ulici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, jestli jsi tu byl :)

Jojo... jsem tuuu :) 100% (123)

Komentáře

1 Nikyta* Nikyta* | Web | 23. února 2010 v 21:20 | Reagovat

I love it! Il est extrêmement beau!

2 Aiko Aiko | E-mail | Web | 24. února 2010 v 16:40 | Reagovat

Teda, naozaj máš veľký talent. Ak ti to nevadí, tak si ťa pridám do obľúbených. Tak ma napadlo, že či by si sa nechcela spriateliť. Takže po presondovaní môjho blogu mi daj vedieť. Btw Moje veci sú tie s autorom Aiko :D Ale samozrejme, že si môžeš prečítať aj diela od Miharu :D

3 Tenny Tenny | Web | 24. února 2010 v 20:05 | Reagovat

Je to jednoduše úúúúúúúžasnééé!!!=)
Rychle další díleek!!!=):D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama