Tajemství věčnosti - díl 5. - Adresát

28. února 2010 v 15:53 | Alison |  Kapitolovka - Tajemství věčnosti
Tajemství věčnosti - kapitola 5. - Adresát

Byla jsem uvnitř jakéhosi hradu. Kolem dlouhé chodby hořely svíce a osvěcovaly gotický stop. Konec chodby uzavíraly velké masité dřevěné dveře s kováním, velkým klepadlem a starobylou klikou z černé oceli. Šla jsem podél kamenných zdí a slyšet byl jen klapot mých jehlových podpatků. Už jsem vztahovala ruku ke klepadlu tvaru dračí hlavy , když dveře zařinčely a začaly se pomalu otvírat. Ozvěna řetězů se rozléhala po temném hradu a já zůstala stát s rukou u klepadla ve vzduchu. Naskytl se mi pohled, který nebyl určen pro mé oči. Uprostřed kruhové místnosti stála dívka v černém přiléhavém plášti a od úst jí kapala krev. Přikryla jsem si ústa, abych nevykřikla, když jsem spatřila bezvládné tělo na kamenné podlaze. Chtěla jsem utéct, ale dívka si mě všimla a zamířila rovnou ke mně se zlověstným výrazem v očích. K mému hrdlu natahovala svou bělostnou ruku s dlouhými pěstěnými nehty.

,,Alison! Probuď už se holka!" někdo mi třásl rameny a nutil otevřít oči.
Ztěžka jsem je otevřela a hned je zase rychle zavřela, protože mi nad hlavou svítilo oslňující světlo. Pokusila jsem se převrátit na bok, ale nějak se mi to nepovedlo. Skončila jsem na tvrdé podlaze. Teď už jsem byla při vědomí dokonale. Slyšela jsem zvuk rozbíjejícího se skla a odlepila víčka od sebe. To už vedle mě klečel kluk z obchodu a vedle něj ležely střepy, rozbitého hrnečku. ,,Jsem v pohodě." trochu jsem zalhala, jelikož se mi nechtělo vyprávět o vidině? Byla to vidina nebo jen hodně reálný sen? Toho kluka vlastně vůbec neznám a to mě trochu děsilo. Najednou mi něco došlo. Vymrštila jsem se na nohy a několik kroků od něj ucouvla. Nespouštěla jsem z něj oči zatímco on na mě jen vyjeveně a překvapeně zíral.

,,Odkud znáš jak se jmenuji a kde to k sakru jsem?!" řekla jsem přehnaně výhružným tonem. Rukama naznačil uklidňující gesto a vykročil ke mně. Když jsem ho probodla nesouhlasným pohledem zastavil se. Ruce jsem držela v pěst a čekala, co udělá. ,,Jen klid." pokoušel se mě uklidnit, přesto se mu to nepovedlo. ,,Jsem Jeremi. Tvůj soused. Jsi v bytě naproti tomu tvému. U vás doma nikdo nebyl a tak jsem hledal v tvé peněžence nějaké telefonní číslo a místo toho jsem našel tvou občanku."
Nejspíš po pádu a bouchnutí do hlavy mi chvíli trvalo, než jsem si dala dvě a dvě dohromady. Ten kluk z obchodu… Alexander v černých brýlích a k tomu ještě ta podivná vidina a k tomu Jeremiho myšlenky. Bylo toho na mě nějak moc a musela jsem se chytit opěradla křesla, abych znovu neupadla. V mžiku byl u mě, podepřel mě a pomohl mi do křesla. Podepřela jsem si hlavu koleny a pozorovala ho.

Postavil na stolek dvě skleničky a sedl si naproti do křesla. Nastalo to trapné ticho. Dokázala bych takhle mlčet i několik hodin, ale v jeho přítomnosti mi bylo trochu trapně. ,,Takže…" zmlkla jsem, jelikož ve stejné chvíli promluvil i on. Sklopila jsem oči a on nabral lehce červeň do tváří. Usmál se na mě a čekal, že budu pokračovat. Já jen zavrtěla hlavou a kývla směrem k němu, na znamení, že on má mluvit první. Ujal se tedy slova: ,,No… co se ti vlastně v tom obchodě stalo? Slyšel jsem tě vykřiknout a pak už je, jak se kácíš k zemi."
Nedalo mi to a musela jsem se někomu svěřit aspoň s částečnou pravdou. ,,Viděl jsi toho muže v černých brýlích a v plášti? Nepůsobil na mě dobře." řekla jsem a doufala, že to zní aspoň trochu věrohodně. Jeho myšlenky byly zmatené a mozek mu pracoval na plné obrátky. ,,Alison, nikdo takový tam nebyl." Jeho hlas zněl téměř soucitně. Tohle jsem vážně nechtěla. Teď mě bude považovat za blázna. Zakroutila jsem hlavou a zvedla se z pohodlného křesla až moc prudce.

Okamžitě byl také na nohou a nechápavě na mě hleděl. ,,Měla bych jít domů." vysvětlila jsem stručně. ,,Dobře, tak tedy pozítří ve škole."
Jeho poslední věta mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Když viděl můj tázavý pohled dodal: ,,Mluvil jsem včera s tvým otcem. Vypadá to, že budeme chodit na stejnou školu." Mrkl na mě a já jen prkenně přikývla. ,,Tak tedy ve škole… a díky." Nenechala jsem ho ani se rozloučit a zavřela za sebou dveře. No super. Už jeden člověk ze školy mě považuje za blázna, a to jsem tam ani nezačala chodit.

Odemkla jsem svůj byteček a šlápla na dopis, který ležel na podlaze u dveří. Hodila jsem ho na stůl s tím, že je to nějaká pracovní záležitost mého otce. Strnula jsem, když se na obálce zatřpytilo moje jméno napsané červeným inkoustem. Divné. Nikdo mě tady přeci ještě nezná. Teda až na… Rozklepanýma rukama jsem dopis otevřela a rozložila pečlivě složení papír.



Tak co mi povíte do komentářů tentokrát? :) Vaše Alison
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, jestli jsi tu byl :)

Jojo... jsem tuuu :) 100% (123)

Komentáře

1 Nikyta* Nikyta* | Web | 28. února 2010 v 16:02 | Reagovat

pokračování!!!!! prosííííííííííííím!!!!!!!!!!

2 Tenny Tenny | Web | 28. února 2010 v 16:15 | Reagovat

Koment prý je spam.:(

3 Tenny Tenny | Web | 28. února 2010 v 16:16 | Reagovat

Tak to napíšu ještě jednou,zhruba:D
Takže souhlas s Nikytou!:D
Miluju jméno Jeremi!!:D :)
Já být Alison,tak se propadnu hanbou:D
Je to úúúžasné!!
A jsi dokonalá spisovatelka!!=)

4 Aiko Aiko | Web | 28. února 2010 v 16:29 | Reagovat

Veľmi zaujímavé. Pokračovanie!!! :)

5 Tenny Tenny | Web | 28. února 2010 v 16:31 | Reagovat

Jsi a tohle je bez debaty!:D
PS:Omlouvám seeee:(

6 Tenny Tenny | Web | 28. února 2010 v 17:06 | Reagovat

Hele na dlouhé vedení na mě nemáš:D
Omlouvám se za ten spam:(
PS:Je u mě pokráčko Příběhu...konečně..xD
Tak posuď sama..je to dlouhé, za to se také omlouvám..Ale moc by mě potěšilo,kdyby sis to přečetla=)

7 armystories armystories | E-mail | Web | 2. března 2010 v 15:18 | Reagovat

Alison,
Tvé povídky mě velmi zaujali a je zvláštní,že člověk tak s dokonalým psaním si přečetl můj začátek knihy.Sice si myslím,že je to hlavní zásluhou mé sestry,která dokopala většinu lidí,aby se na ten blog vůbec podíval.Takže nemůžu věřit tomu,že někdy dokáži psát stejně jako ty či má sestra.Opravdu se mi moc líbí Tvé povídky a doufám,že Ti to dlouho vydrží.
I přesto,že mám tyto myšlenky v hlavě tiě musím informovat,tak jak sis přála.Na mém blogu je malá omluvenka přečti si jí.Pokaždé když budeš chtít vidět pokračování či další stupidní omluvenka napíšu Ti na tvůj blog Přesně tohle:
Jméno:GemrV
Text:INFORMACE !!!

8 armystories armystories | E-mail | Web | 2. března 2010 v 15:19 | Reagovat

Předem se omlouvám zato jak píšu!Z toho psaní mi hrabe!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama