Tajemství věčnosti - díl 6. - Ta Nová

4. března 2010 v 18:59 | Alison |  Kapitolovka - Tajemství věčnosti
Tajemství věčnosti - Ta Nová


Přede mnou se neschováš! Vím, co jsi zač! Tvoje matka byla možná osobnost, ale jak vidím, Ty jsi jejího nadání nezdědila ani špetku! Už brzy se setkáme osobně a poté se ukáže, kdo opravdu jsi a co s Tebou udělám. Do té doby si dej pozor na to, s kým se stýkáš. Je to pro Tvoje vlastní dobro. Protože jestli Tě s nimi ještě uvidím, okusíš můj hněv. Měj se na pozoru, vidím Tě!
N.

Nebyla jsem schopna pořádně logicky uvažovat. Pročítala jsem dopis neustále dokola jako by v něm byla nějaká ukrytá šifra. Text byl psaný jemným úhledným písmem a červeným inkoustem, stejně jako mé jméno na obálce. Stále jsem doufala, že si mě někdo s někým spletl. Co má znamenat ,,Vím, co jsi zač!" ? Ví snad někdo o tom, co se stalo tu noc v temné uličce? Moje matka byla osobnost? To má sakra být?! Ta přece odešla, nic o ní nevím. Někdo si ze mě určitě pěkně vystřelil. Jenže tady jsem zatím nikoho neznala. A co ten podpis? ,,N." Alexandr mi to napsat nemohl. A s kým se nemám stýkat? S Jeremiasem? Vždyť ho ani pořádně neznám. Oči se mi zastavily na poslední větě. Rychle jsem zatáhla závěsy a zamkla dveře. Ať je to kdo je to, rozhodně jsem ho nechtěla mít u sebe doma. Dopis jsem po chvilce váhání zastrčila pod hromadu knížek na nejvyšší polici. Vyčerpaná, vystrašená a hlavně zmatená jsem padla na postel a okamžitě usnula.

Ráno mě zbudil zvonek u dveří. Vyběhla jsem ještě v krátké noční košilce ke dveřím a otevřela jsem je. Áááá! Strašný a poměrně nebezpečný zlozvyk se nekoukat kukátkem kdo je na druhé straně dveří. Byl tam Jeremias! Knihy, které držel v náručí se mu rozsypaly po chodbě a on je celý červený začal s koktáním sbírat. Rozházené mi je vtiskl do náruče a dodal: ,,Tohle jsem ti včera zapomněl dát. Budeš to potřebovat do školy. Je tam i mapa. Tak ahoj zítra ve škole." Zamumlala jsem poděkování a nohou strčila do dveří, které se zabouchly. Už zítra?! Co si vezmu na sebe? Šla jsem probledat skříň s divným pocitem v břiše. Ach jo, už mám zase nervy, škola…to nezvládnu.
Celý večer jsem se probírala knihami, co mi přinesl Jeremi, ale přitom jsem stále zvedala oči k poličce, kde byl schovaný dopis. Nakonec jsem usnula vyčerpáním s tím, že budu ráda, jestli vůbec najdu cestu do školy.
...

Ráno bylo rušné. Nevěděla jsem, kde mi hlava stojí. Vyřešila jsem to tak, že jsem naházela všechny potřebné knihy do prostorného batohu, vyčesala si vlasy do drdolu a vzala si džínovou sukni ke kolenům a k tomu zimní kozačky. To musí stačit. Bylo už celkem pozdě a já zatím ani pořádně nevěděla, kde hledat školu. Doslova jsem vylétla rychlostí blesku z bytu a na chodbě málem srazila Jeremiho obouvajícího se do svých bot. ,,Ajaj, omlouvám se." vyhrkla jsem spěšně.
,,Připravená na první den?" optal snažíc se nasoukat do boty.
,,No, ani ne popravdě." přiznala jsem se. ,,Ani nevím, kde ji hledat. Měla jsem se na ní jet podívat už dávno. Jsem hloupá, že mě to nenapadlo." řekla jsem zdrchaně.
,,Svezu tě jestli chceš. Ukážu ti aspoň z auta trochu Londýn." nabídl se.
Kývla jsem. Ne snad proto, že bych nějak extra prahla po tom, aby mě svezl, ale tím, že mi ukáže cestu mi vážně vytrhl trn z paty.

Cesta nebyla dlouhá a já si ji byla schopna zapamatovat. Škola zvenku vypadala honosně. Doslova svítila do okolí svým luxusem. Když jsme vešli dovnitř, úplně mě omámila. Na dlaždicové podlaze podél chodby byla rozestavěna pohodlně vypadající křesla a na meruňkově natřené stěně vyselo pár překrásných obrazů. Z mého úžasu mě vytrhl Jeremi: ,,Já se půjdu převléci. Ty máš skříňku támhle." ukázal na konec chodby a podal mi klíč. ,,Sejdeme se ve třídě. Máme teď společně francouzštinu." ukázal znovu, tentokrát na schodiště vpravo: ,,To už najdeš." mrkl na mě a odešel. Pověsila jsem si bundu do skříňky a vydala se vstříc novým lidem, vyklepaná jako ratlík.

Než jsem stačila vejít do třídy, doběhl mě Jeremi, takže jsme vstoupili společně. Ve chvilce, kdy jsem překročila prážek, všichni ztichli a jejich pohledy spočinuli na mně. Vyhýbala jsem se všem těm pohledům a na vrcholu trapnosti se odebrala do zadní volné lavice. Teda myslela jsem si, že je volná. Těsně než zazvonilo, si dívka z černými vlasy a nazelenalýma očima přisedla vedle mě. Věnovala jsem jí nejistý úsměv. Ona ke mně natáhla ruku. ,,Ahoj, jsem Nikyta." Přišlo mi, jako kdyby to říkala v křeči, jako kdyby se přemáhala se zdvořilostí. K tomu ještě úsměv, který spíše připomínal pohrdavý úšklebek. Potřásla jsem jí krátce rukou. Byla ledová jako led. Na po zádech mi přejel nepříjemný pocit a připadalo mi, že tu něco nehraje.
,,Já jsem Alison. Přistěhovala jsem se z …" nedořekla jsem větu, protože mě přerušila.
,,Vím, co jsi zač." řekla stručně a jasně. Já vím, co jsi zač? Na mysl mi přišel onen dopis.
,, Ty jsi…" včas jsem se zarazila a spolkla slovo ,,upír". ,,Ty jsi moc milá."
Věnovala mi letmý pohled, při kterém jsem si okamžitě vzpomněla na tzv. ,,zabíjení pohledem". Rozsvítilo se mi. Už jsem věděla, co tu nehraje. Já neslyším její myšlenky!
Když jsem si jí po očku potají pořádně prohlédla, byla mi strašně povědomá. Můj mozek pracoval na plné obrátky, ale ne a ne si ji vybavit.



......................

Ahojky, tak tady je ten slíbený díl. Ano, díl... nazváním kapitolou mi to přijde hloupé. Takže přejmenuji i ty předchozí. Chyby tam určo budou. Opravím je později. Nemám už ani sílu to po sobě číst :D Psaní vyčerpává. Pokud chcete, abych psala dál, budu vděčná za vaše komentíky :)
Vaše Alison
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, jestli jsi tu byl :)

Jojo... jsem tuuu :) 100% (123)

Komentáře

1 Nikyta* Nikyta* | Web | 4. března 2010 v 19:08 | Reagovat

muhehe...dokonalost ségra...už se těšim na další díl..děsivě moc!!>DDD

2 mxx mxx | 4. března 2010 v 19:09 | Reagovat

Ahoj, chtěla bych pomoct jedné své kamarádce, která soztěží v prestižní soutěži na layforu se svou grafikou. Je z http://aleesha.blog.cz a je tam přihlášená jako Leesh. Z reklam ji neviňte, neví o tom, já jí chci jenom pomoct. A ona je fakt hodná, nikoho, nenechá bez odměny , koukněte na její blog, za hlas tam dává ikonky !!! :))http://layfor.blog.cz/1003/prvni-kolo-souteze-o-nejlepsi-banner Budu moc ráda když jí pomůžete, vím že jí na tom docela dost záleží  XD

3 Tenny Tenny | Web | 5. března 2010 v 22:13 | Reagovat

Je to dokonalé!!
Přímo úúžasné!!
Škoda,že odcházím a ostatní dílky si přečtu až za týden:(
Je to vážně krásně napsané:-)
A když nemůže číst Nikytě myšlenky,hned jsem si vzpomněla na Bellu a Edwarda:D
Je to opravdu mooc pěkné!:)

4 Marilla Dragonay Marilla Dragonay | Web | 6. března 2010 v 11:41 | Reagovat

Alison si prostě náramná spisovatelka..;)

5 Alison Alison | Web | 6. března 2010 v 12:19 | Reagovat

Děkuji všem :)
Jsem ráda, že čtete a doufám, že nelžete, že se vám to líbí :)
Tenny: Rozhodně to nebude jako s Bellou a Edwardem :D
Už brzy se dozvíte víc :)

6 Barča Barča | Web | 6. března 2010 v 19:40 | Reagovat

Nejkráásnější to Tady máš :) :-*

7 GemrV GemrV | E-mail | Web | 6. března 2010 v 20:00 | Reagovat

INFORMACE-3 kapitola

8 armystories armystories | E-mail | Web | 6. března 2010 v 20:04 | Reagovat

Vskutku nádherné :-)Kéžbych uměla psát jako ty :-)

9 Kulgony Kulgony | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 15:58 | Reagovat

Lump armpit delivers discomfort, pain when moving. To delay trip in the hospital should not. Formation under the muscle cavity may become cancer disease. But most often it is consequences excessive use antiperspirants with aluminum, non-compliance conditions personal hygiene, increased sweating. Inflammation causes a close clothing, infected razor, the virus.
<a href=http://armpit.info/>http://armpit.info/</a>  
Pain under the arm, inflammation, lump getting warm? This is the ulcer that should cut from the surgeon, then take medications. initial stage treat lotions, anti-inflammatory drugs. If the ailment is started, the required surgery.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama