Tajemství věčnosti - díl 8. - Jedí upíři ve fast foodu?

13. března 2010 v 22:44 | Alison |  Kapitolovka - Tajemství věčnosti
Tajemství věčnosti - díl 8. - Jedí upíří ve fast foodu?



Zleva: Nikyta a Nessy
(foto Nikyty nemá nic společného s tou reálnou,
asi mě za to zabije, ale moje fantazie si jí vykouzlila právě takovou.)
Promiň Niky a neboj, ještě ukážeš svou pravou tvář. Nejsi barbína a já to vím :)













Zarazila se. Bylo jí divné, na co tak zděšeně zírám. Vytáhla z olivové kabelky zrcátko a podívala se na sebe.
,,Jejda! Promiň." naslinila si prst s snažila se smýt krev z tváře.
Já na ni pouze nechápavě hleděla. Nevěděla jsem, co si myslet. Vyškrábala jsem se na nohy a odstoupila několik kroků. Koukla na mě zpoza zrcátka.
,,Copak je?" zeptala se nechápavě. ,,Nikdy jsi neviděla člověka, který si neumí utřít pusu po jídle?"
Po jídle? Vážně řekla po jídle? Dělaly se mi mžitky před očima. Zamračila se na mě.
,,Je ti něco?" zvedla pečlivě upravené obočí.
,,Ne, nic." vypravila jsem ze sebe přiškrceně.
Začala si prohlížet černé tričko a šedivé jeansy. ,,Hrůza, kečup nadělá hrozný skvrny. Měla bych si dávat větší pozor."

,,Kečup?" uteklo mi koutkem úst.
,,Jo, zapomněla jsem si svačinu a tady v obchodě prodávají jen fast food. Opravdu vzorová zdravá výživa." odfrkla si.
Byla jsem totálně mimo. O čem to mluví? Ona někoho zabila a mluví o tom jako o fast foodu?!
Všimla si mých zarudlých očí. ,,Tak co se děje?" dožadovala se odpovědi. Když se stále nemohla dočkat žádné odezvy, dodala: ,,Nejsi ty ta nová holka ze třeťáku?"
Přikývla jsem. Ona se radostně usmála a pokračovala: ,,Já jsem taky ze třeťáku." dodala mile. Koukla na hodinky. "Další hodinu máš španělštinu, pokud se nemýlím." konstatovala. Znovu jsem se zmohla jen na přikývnutí.
,,V tom případě máme ještě trochu času. Nebodlo by ti kafe?" zeptala s zvesela.
"Jo, to asi jo." souhlasila jsem a stále na ni koukala jako na nějaký přízrak.
,,V přízemí je automat. Nic moc, ale aspoň něco."
Sešli jsme mlčky do jedno patro a naházely do automatu mince. V tu chvíli zavládlo opět trapné a nekonečné ticho. Teď to byla ona, kdo na mě nezakrytě zíral. Pod jejím pohledem jsem sebou cukla. ,,Co je!" řekla jsem poněkud ostřeji než jsem měla v úmyslu a než jsem se cítila.
,,Nic, nic," vyhrkla rychle. ,,Jen jsem na tebe byla zvědavá."
Usrkla jsem horkou tekutinu z plastového kelímku a pokrčila rameny. ,,Jo, všichni na mě zírají jako na tu Novou." souhlasila jsem.
,,Tak to nemyslím." zavrtěla hlavou. ,,Jen o tobě kolují jisté zvěsti."
Málem jsem se opařila. ,,Cože? O mně? Vždyť mě tu nikdo nezná!"
Na tváři se jí objevil úsměv. "Teď vím, že minimálně jedna je pravdivá." Odmlčela se.
,,Jsi skromná." dodala na vysvětlenou.
Můj výraz ji rozesmál. ,,Alis, no tak, přede mnou nemusíš nic předstírat. Vím kdo jsi, stejně jako víš, kdo jsem já."
,,Jenže já nevím, kdo jsi!" vyhrkla jsem už téměř rozčíleně.
Zarazila se a na tváři jí bylo vidět zděšení. To ale ihned zamaskovala veselým úšklebkem. Přiskočila ke mně a já ucouvla. ,,Jen klid." Podala mi ruku. ,,Jsem Nessy. Dhampýrka."
Pustila jsem její ruku. ,,Chápu tě čím dál míň." přiznala jsem už trochu klidnější.
Šokovaná vyhrkla: ,,Jakej tupec tě uchvátil?!" řekla nazlobeně.
Nebudu jí vykládat, že se mi neskutečně líbí jeden kluk z reklamy na majonézu. "Ehem, co?"
Povzdechla si. "Ten, co ti udělal tohle." ukázala na dvě malé jizvičky na mám krku, které byly už sotva viditelné.
Najednou se mi nedostávalo slov. Promluvila jsem tiše a koktavě. ,,Alex... Alexandr."
,,Ten kretén!" ulevila si.

Kafe, které jsem držela v ruce vychladlo a spolu s ním i Nessy přátelská povaha. Zuřila, přímo běsnila. Netušila jsem proč. Stále mi vrtalo hlavou, kdo je, když se nazvala dhampýrkou. Někde už jsem to slyšela, ale neměla jsem sebemenší tušení, co to znamená. Nadávky jí létaly z pusy jedna za druhou.
,,Ness?" zdrobnělina, kterou jsem ji nazvala, ji donutila zarazit proud emocí.
,,Ano?" řekla s náznakem zvědavosti, možná i radosti. Nevyznala jsem se v ní. Byla… jiná.
Nevěděla jsem, jak přesně formulovat otázku, kterou mám na jazyku, protože jich bylo hned několik na jednou a nevěděla jsem, jakou začít.
,,Co se děje?" dodala jsem nakonec po krátké odmlce.
Pochopila mě a koukala na mě téměř mateřským soucitným pohledem.
,,Ty vůbec nic netušíš, že? O tom, kdo jsi a co se s tebou děje." řekla tonem, který se mi ani trochu nelíbil. Byl plný ohleduplnosti a předstíraného klidu. Trochu mi to připomínalo řeči, které si říkají smrtelně nemocným na lůžku.
Byla to ale pravda, nic jsem netušila. Věděla jsem jenom jedno, moje srdce stále tluče. Neměla jsem ale tušení, jak dlouho ještě bude.
,,Máš pravdu, nemám potuchy co je to dhampýr, nevím, kdo jsem já, nevím, co se mnou bude…" Nebylo nutné pokračovat, protože Ness si povzdechla, čímž dala najevo, že jí došlo, jak jsem mimo.
"Teď není čas to řešit." řekla nejednou, jako by se náhle dostala z transu.
,,Ale…" stihla mě zarazit, než jsem začala argumentovat.
,,Vím, že jsi zmatená, ale nemůžeme zameškat hodinu."
Ukázala na hodiny, ke kterým jsem byla dosud zády. Za deset minut začínala další hodina. Připadalo mi to divné. Když jsme se rozhodly pro malé občerstvení z automatu, měly jsme necelou půl hodinu času. Připadalo mi, že jsme zde strávily mnohem víc, než pouhých dvacet minut. Vrtalo mi to hlavou, stejně jako mnoho dalších věcí, ale mlčela jsem a vydala se spolu s Nessy do prvního patra. Bylo mi s ní fajn. Neslyšela jsem její myšlenky a proto jsem mohla mluvit konečně myslet sama za sebe.

Proč je ale neslyším? Není to divné? Nikotiny taky neslyším…Vlastně, divné je to, že vůbec nějaké myšlenky slyším…Teď bych se tím neměla zabývat.

Vyšli jsme do prvního patra. Byla jsem příliš zamyšlená, na cestě jsem nevěnovala dostatečnou pozornost. Do někoho jsem strčila. Když jsem zvedla oči, hleděla jsem do tváře Nikyty. Její ústa se semkla v tenkou linii a probodávala mě zlostnýma očima, stejně jako dvě holky za ní. Jednu jsem poznala, byla to ta, na kterou jsem narazila na ulici. Také si mě pamatovala, v jejích myšlenkách si přehrávala naše první shledání.
,,Jistě, zase ona. Vrážení do lidí je zřejmě její koníček." prohodila na mou adresu.
Nikyta ji ovšem rychle mávnutím ruky zarazila. ,,No tak Scarlet, jistě to neudělala schválně."
Její reakce mě překvapila. Pohlédla na Nessy a pak zpět na mě. Věnovala mi úsměv, ale v jejích očích bylo něco jiného. Zlost, strach, závist? Nedokázala jsem odhadnout. Poté kolem mě proplula jako duch spolu s dvěma dívkami, která si mě i Ness změřily rentgenovým pohledem.
,,Co to…" zarazila jsem se, když jsem viděla, jak dhampýrka zlostně kouká do Nikytiných zad, jako by po ní chtěla něco hodit.
Zazvonilo.



Trošku delší :) Ale snad se bude líbit. Mám psát dál? Nwm, jestli se to dá číst. Na žádost Nikyty (té réalné), je to zde dané narychlo, tudíš i s překlepy atd. Opravím později :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, jestli jsi tu byl :)

Jojo... jsem tuuu :) 100% (123)

Komentáře

1 Nikyta* Nikyta* | Web | 13. března 2010 v 23:00 | Reagovat

....piš dál....rači...nechci zůstat jako panenka barbie...kdybych takhle vypadala oběsila bych se na těch perlách...

2 Aiko Aiko | Web | 14. března 2010 v 12:31 | Reagovat

Jasné, že máš písať ďalej :D

3 Tenny Tenny | Web | 14. března 2010 v 18:32 | Reagovat

Moje zlatáá,děkuji za přivítání=)
S koncertem mám stejný názor,ale připadala jsem si jak zlitá(a to jsem pila jenom colu!!!Skutečně!)
Nevadíí:D
A jinak předešlé tajemství věčnosti...ty 2 díly,co jsem tu nebyla si přečtu jak nejrychleji budu moct,ano?=)

4 tana sb tana sb | Web | 15. března 2010 v 18:21 | Reagovat

a co na diploom za sb?, :D

5 Tenny Tenny | Web | 15. března 2010 v 20:02 | Reagovat

Je to nádherné,Alison!!!=)
Omlouvám se,že mi to tak trvalo:(
Je to vážně dokonalé!
Dokážeš člověka zaujmout,až dojde ke konci a je mu líííto,že to nepokračuje:)
Krása=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama