Tajemství věčnosti - díl 9. - Tabletka nejvyšší nouze

7. dubna 2010 v 16:48 | Alison |  Kapitolovka - Tajemství věčnosti
Tak zase po delší době tady mám další díl kapitolovky :) Snad se vám bude líbit :)

Z minulého dílu:
Vyšli jsme do prvního patra. Byla jsem příliš zamyšlená, na cestě jsem nevěnovala dostatečnou pozornost. Do někoho jsem strčila. Když jsem zvedla oči, hleděla jsem do tváře Nikyty. Její ústa se semkla v tenkou linii a probodávala mě zlostnýma očima, stejně jako dvě holky za ní. Jednu jsem poznala, byla to ta, na kterou jsem narazila na ulici. Také si mě pamatovala, v jejích myšlenkách si přehrávala naše první shledání.
,,Jistě, zase ona. Vrážení do lidí je zřejmě její koníček." prohodila na mou adresu.
Nikyta ji ovšem rychle mávnutím ruky zarazila. ,,No tak Scarlet, jistě to neudělala schválně."
Její reakce mě překvapila. Pohlédla na Nessy a pak zpět na mě. Věnovala mi úsměv, ale v jejích očích bylo něco jiného. Zlost, strach, závist? Nedokázala jsem odhadnout. Poté kolem mě proplula jako duch spolu s dvěma dívkami, která si mě i Ness změřily rentgenovým pohledem.
,,Co to…" zarazila jsem se, když jsem viděla, jak dhampýrka zlostně kouká do Nikytiných zad, jako by po ní chtěla něco hodit.
Zazvonilo.

Tajemství věčnosti - díl 9. - Tabletka nejvyšší nouze

tabletka nejvyšíí nouze

Tázavě jsem se na ni podívala, ona však jen zavrtěla hlavou a kývla hlavou směrem ke třídě. Nechtěla jsem zameškat další hodinu a tak jsem vyrazila na španělštinu. Celkem jsem se na ní těšila, byla jsem ve španělštině dobrá a konečně jsem dostala šanci ukázat se lépe než jen jako ubrečená holka. Pokusila jsem se soustředit. Nešlo to. Bylo to jako koukat na ducha přímo před vámi a nevšímat si ho. Nikyta seděla sama v zadní lavici a tvářila se plně přítomně. Její výraz by se mnohým mohl tak zdát, ale její oči byly úplně někde jinde. Byly nečitelné a přesto jsem v nich viděla tolik, neuměla jsem to pojmenovat. Připadalo mi, že snad ani nejsou lidské.
Ale no tak! Seber se! Je to jen namyšlená holka. Nic co by tě mohlo rozhodit. Prostě se jen soustřeď a ukaž co umíš! Hlásek hluboko v mé hlavě na mě přímo ječel. Nemohla jsem ji ovšem pustit z dohledu. Bála jsem se i mrkat. Moje instinkty (upíří či lidské, tím jsem si nebyla jistá) mě nutily mít ji stále pod kontrolou. I když nevím, co by mi mohla udělat kromě blbých výhružek, ze kterých jsem se už vzpamatovala. Kdybych jen…


,,Slečno Franková?"
Moje křupnutí za krkem muselo být slyšet po celé třídě.
,,Ano?" zakvílela jsem přiškrceně.
,,Můžete přečíst další odstavec?" učitelka na mě koukala se zdviženým obočím a na čele se jí rýsovaly zlobné vrásky. V duchu jsem si nadávala, vůbec jsem nevěděla, kde a co mám číst. Jak jsem se jen mohla nechat strhnout k naprosté blbosti místo toho, abych dávala pozor? Mé mlčení bylo nekonečné. Nakonec ticho přerušila ona.
,,Nevím, jak jste dbali na španělštinu ve Státech, ale ujišťuji vás, že zde se na ní klade velký důraz. Radím vám dobře, věnujte se ve volném času samostudiu základních slovíček." ukončila svůj proslov.
Pod vážností jejích slov mi poklesla brada. Jak může někdo tak drobný dát do slov takový důraz, takovou vážnost? Celá třída tiše pozorovala mé rudnoucí líce. Nezmohla jsem se na odpověď. Chtěla jsem se propadnout do hlubin oceánů. Ness se ke mně otočila a pokusila se o povzbudivý úsměv, který však minul účinkem. Cítila jsem horkost, která však neměla už nic společného s červenými tvářemi. To horko bylo ve mně. Prostupovalo každičkým svalem, každou žílou a zatemňovalo mi mysl. Nessy se zatvářila na zlomek sekundy překvapeně, ale poté se její výraz změnil ve zděšený. Tohle nevěstilo nic dobrého. Nic dobrého pro všechny přítomné. V hlavě mi hučelo a tepy jednotlivých srdcí mi v učí zněly jako překrásná symfonie. Cítila jsem, jak mě mé vlastní nohy zvedají ze židle a do úst hrnou sliny. To lákavé hrdlo bylo přímo na dosah ruky…


Čas se zastavil. Tupé výrazy přítomných dál hleděly do tabule a bylo jim nejspíše naprosto ukradené moje chování. Odmrštila jsem stůl a židli za sebou povalila. Můj cíl byl jasný. Hrdlo přísné dámy za katedrou bylo tak lákavé…
Někdo mě srazil k zemi. Začala jsem kolem sebe kopat.
,,Ššššt. Alison, no tak. Uklidni se! Nic se neděje, tak už přestaň!"
Před mlsně rozostřenýma očima mi Ness mávala rukou. Nepomohlo to, stále jsem měla neodolatelnou touhu po prýštící krvi. Jednou rukou mě tiskla k studené podlaze silou, která spíše patřila nějakému vzpěračovi něž drobné dívce, druhou vytáhla z kapsy červenohnědou tabletku. Chvilku na mě nechápavě hleděla a poté mi ji s pokrčením ramen vtiskla do pusy. Byla hořká, spíše hořkoslaná. Nic tak nechutného jsem ještě v životě neměla. Na jazyku mi působila úplnou paseku. Moje chuťové buňky utrpěly šok. Chtěla jsem ji hned vyplivnout, ale Nessina ruka mi zavřela pusu a koukala na mě se zkoumavým výrazem. Zvedal se mi žaludek. Když už jsem myslela, že budu zvracet, Ness mě pustila a nechala mě tabletku vyplivnout na podlahu. Okamžitě jsem se rozkašlala a snažila se nemyslet na odpornou pachuť v ústech. Odešla ode mě a mezi mými záchvaty dávení a kašle srovnala lavici, židli a uklidila všechny stopy po našem zápase. Bylo mi divně, jako kdybych dostala pěstí do břicha. Celá zelená jsem se posadila na židli, kterou mi Ness přistrčila. Nikyta seděla na svém místě a její výraz nebyl tupí jako všech ostatních. Hlavu měla podepřenou rukou a s pobaveným výrazem koukala na mě. Když její pohled zachytila i Ness, neodpustila si poznámku: ,,Bavíš se?"
,,Skvěle," odvětila sladce a poté dodala ,,teda Alison, bude s tebe skvělý strážce."
Nessy výhružně zavrčela. Opravdu zavrčela jako nějaké zvíře!
,,Ale no tak, uklidni se dhampýre." prohodila znuděně na Nessinu adresu. ,,Víš stejně dobře jako já, jak vše dopadne. Jen se na ni koukni." kývla hlavou ke mně.
Mou zmatenost obě ignorovaly. Haló! Nemluvte o mně, jako kdybych byla vzduch! Co se sakra zase děje? A proč se ostatní tváří jako zkamenělí?
,,Vydrž pět minut." řekla směrem ke mně Ness a usadila se opět do své lavice.
Na zlomek sekundy jsem ji viděla mávnout rukama a ostatní se opět probrali, jakoby se nic nestalo. Byli snad hluší? Co to mělo být? Chuť na krev mě absolutně přešla. Spíš se mi při pomyšlení na ni dělalo znovu nevolno. Krk učitelky už nevypadal tak slibně jako před několika okamžiky. Za pár minut skončí hodina… Pár pro mě nekonečných minut plných otázek a zděšení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, jestli jsi tu byl :)

Jojo... jsem tuuu :) 100% (123)

Komentáře

1 Nikyta* Nikyta* | Web | 7. dubna 2010 v 19:05 | Reagovat

Makej na dalším díle!! =DD tenhle byl suprovej..fakt!!=))

2 Aiko Aiko | Web | 7. dubna 2010 v 20:46 | Reagovat

Super kapitola ako vždy. Rýchlo pokračovanie, dúfam, že ma nebudeš napínať tak dlho ako teraz :)

3 Tenny Tenny | Web | 7. dubna 2010 v 21:22 | Reagovat

hustý!!!!
To je mazeeeec!!
Nessy zavrčela!!Jeziskůůůů!!!
To je bombastické,Alison!!
Jsem nadšená.....!=)
Už se těším an další díleček jako malé mimino!!;) =)

4 Nikyta* Nikyta* | Web | 10. dubna 2010 v 16:19 | Reagovat

xDD nemáme to náááhodou v rodině? xDD xPP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama