Květen 2010

Prázdniny... kde jste?!

31. května 2010 v 21:31 | Alison |  My diary
Ahojky lidičky...
Začíná opět tradiční předvýzovský stres, probdělé noci a hrůza ze školy...
Učitelé se snad zbláznili... teda všichni se asi zbláznili! Připadám si jako Alenka v říši divů... :(
Ještě k tomu se na škole řeší aféna nějaké skupiny na fb proti naší škole, kde padlo pár nadávek na učitele... bude se to řešit... :( Jenže blbé je to, že učitelé si to nevylévají na jednotlivcích, nýbrž na celém kolektivu... Připadá mi teď ten ústav, kterému jsem kdysi říkala škola, jako vězení s nejvyšší střežeností... málem volali domů za to, že jsem jednou zapomněla sešit? Ještě k tomu když jsem nemohla tušit, že bude supl nýbrž jsem chyběla... nezdá se vám to moc?!

Znechucená dnešním školstvím.... Alison
PS: Prosím, hlásněte mi TADY... dost mi na tom záleží :o) Děkkujuuu :)
*Jsem tam jako Alec Volturi ;-)

Co jen říci...?

30. května 2010 v 20:42 | Alison |  My diary
Ahoj,
co  bych měla říci? Asi nejhlavnější je to, že už smutek nedržím. Včera jsem byla na metalovém fesťáku a písnička Duality od SlipKnoT byla věnovaná právě Paulovi. Pořádně jsem se při ní vyřádila a za ten ,,krátký" večer uctila Paula naposledy. Bude mi chybět, ale život jak mi mnozí řekli, jde dál.
A dál jdu i já...
Nebude to ovšem snadná cesta. Příštího týdne se přímo bojím. Hodně. Doufám, že konec světa nehrozí, ale nervy mám ze školy nadranc.  Budu si to prostě muset nějak rozvrhnout a snad vše zvládnu. MUSÍM...
Mno a co dál říci?
Nemohu hnout pravým ramenem ani krkem... o těláku jsme totiž v pátek vrhali koulí :( Mno, udělala jsem chybu a málem si to rameno vyhodila.. blbé, ale moje chyba.

Už se nemůžu dočkat prázdnin. :o) - žádněj stres.
Tak jsem vás zase potrápila kecama, za což se omlouvám.

Alison

Zmatek

27. května 2010 v 20:22 | Alison |  My diary
Ahoj,
tak dnes odpoledne jsem měla chvilku dobrou náladu...
Ale už mě to zase začíná pohlcovat. Jo, považujte mě za cvoka. Asi si to zasloužím.
Začínám mít divný pocit, že už to vůbec nesouvisí s úmrtím Paula (i když mě to stále moc mrzí).
Poslední dna dny jsem uctila jeho památku černým oblečením. Celá v černém... jako kdysi.
Můžu vás něčím zatěžovat? Potřebuju se vypsat...

Změna dessu...

26. května 2010 v 19:52 | Alison |  My diary
Ahoj,
asi jste si všimli změny. Nemám ráda dessy s osobnostmi, ale prosím, tento dess je jen chvilkový na uctění památky Paula... Přertpíte ho na pár dní? Nevadí vám? Je trochu moc ,,červený" na můj vkus, a přesto je to má výroba.
Jinak dala jsem se do psaní Taj. věč., ale jaksi to asi po dvaceni minutkách ztroskotalo... na takové hlouposti... na jednoum jméně, které musím vymyslet. Ale nebojte, jdu na to kouknout.
Za nastavení dessu děkuji Nikytě.

Vaše zmatená Alison

Když lítost nestačí...

26. května 2010 v 15:57 | Alison |  Worďáky
Nebudu vám lhát, je mi hrozně. Smrt Paula mnou otřásla... chce to čas, možná...
Poslední dobou si z blogu dělám spíše archiv mých prací... mno... tohle jsem napsala při jedné depce, hloupost, vím... ale já se prostě musela vypsat... nesuďte me prosím za to, teď je mi proti té chvíli, kdy jsem to psala téměř dobře...
Alison

Zlý sen?! Probuďte mě! Prosím!!! Já se chci probudit!!!

25. května 2010 v 19:45 | Alison |  My diary
...nemám slov... jen žal...

Paul Gray, basista metalové kapely Slipknot, byl nalezen mrtvý
Paul Gray, osmatřicetiletý basista metalové skupiny Slipknot, byl v pondělí nalezen mrtvý v pokoji hotelu Town Plaza na předměstí amerického Des Moines. Policie nepředpokládá, že by jeho smrt mohla být způsobena cizím přičiněním. Podrobnosti odhalí pitva.
Baskytarista vystupoval na veřejnosti zásadně v masce stejně jako ostatní členové Slipknot.
SlipKnoT... ti, kteří mě drželi nad vodou... už nikdy nebudou devítka... nikdo už nenapraví to, co se stalo... přestože tohle vím, rve mi to srdce, teď mi přijde závěr, ke kterému jsem došla na konci povídky Anděl smrti naprosto nesmyslný... Snad je Ti líp Paule, ať už jsi kdekoliv...

Kdo jsem?

24. května 2010 v 21:18 | Alison |  About me
Zamyslela jsem se, co bych odpověděla na otázku, kterou často moji povídkoví hrdinové kladou neznámému.  ,,Kdo jsi, co jsi zač, co chceš?"

Zkusila jsem napsat, co bych odpověděla já, nebijte mě za to prosím. Pokusila jsem se to dát do profilu ,,O mně", ale mělo to příliž mnoho znaků. Takže jsem tam dala zkrácenou verzi a tady je ta původní.

Tím světem bloudím hledajíc sama sebe. Tak ztracená, tak zmatená bloudím sem a tam. Nevím, co hledám. Možná pochopení, možná soucit, možná jen svět, kde pro mě bude místo. Prahnu po lepším světě a přesto se každým dnem musím prát s tvrdou realitou. Žiji sama ve svém idylickém světě a nikdo nemůže žít se mnou. Bojuji se dnem, abych mohla uctívat krásu noci, která přináší mi chvilkové uklidnění. Jsem Nikdo, jen další tvář z mnoha, ale můj duch na tomto světě přesto přetrvává.


Anděl smrti

24. května 2010 v 15:26 | Alison |  Povídky
                                                   Anděl smrti

Hluk v autobuse pomalu utichal. Všichni usínali. Usínali klidným spánkem, který pro ně byl pouze "příjemné zabití času". Nebyl to ovšem čas, kdo byl zabit. Důvod, proč zde sedím, ač v teple a na měkké sedačce, je děsivý. Nehoda, spíše jsem toto slovo v posledních dvou hodinách slyšela jinak. "Smrťák", tak všichni lidé v přecpaném autobuse nazývali fakt, že někdo už domů nedojede. Hlavu jsem opírala o chladné okno, na které dopadaly kapičky deště v pravidelném rytmu. Bim, bim…Vítr s nimi o okenní tabulku bubnoval pohřební píseň. Píseň plnou emocí, smutku a neskutečné bolesti, kterou by měli pociťovat všichni přítomní. Nebylo tomu tak. Ti, kteří ještě neusnuli znuděným spánkem, nervózně koukali každé dvě minuty na hodinky. Natočila jsem hlavu a nenápadně pozorovala spolucestující. Oči mi přejížděly z jednoho na druhého. Nikde jsem nenašla špetku lítosti nad tím, co se stalo.

Kecy, kecy a ještě jednou kecy...

24. května 2010 v 15:23 | Alison |  My diary
Už jste měli někdy den Blbec?
Jo? Já taky, mockrát...
Ale dnešek... neznám slovo, čím bych ho vyjádřila...
Fakt nemám náladu dnes na blog, omlouvám se...
Hodím vám sem jednu povídku, kterou jsem posílala do soutěže... neumístila jsem se... což mě nijak nepřekvapuje... Je hrozná...
Omlouvám se za moje kecy, vím, že nikoho nezajímají.
Alison

Je to doma!!!!

23. května 2010 v 23:30 | Alison |  My diary
Ahoj!!!
Je to doma! Máme zlato! Johooo!
Šikovný hoši!!! :o)